Česky Deutsch


Přátelé

Jakub Nepustil - Vladimír Procházka - Albin Timčák - Karel Vávra - Jaroslav Budín - Jan Kolínko - František Grunt - Jaromír Rada - Tomáš Hála - Petr Chvojka - Vladimír Svítek - Stanislav Raška - Jiří Pelikán a Stanislav Šilhán - Zdeněk Kropáček - Karel Cerman a Oldřich Kopal - Michal Orolín - Ang Temba Šerpa - Jiří Kozel - Svatava Plechačová - Dr. Peter Rölke - Martin Lán - Rudolf Kellner - Podlogarovi - František Šmahel - Ostatní - Setkání - fotografie

 

Ing. arch. Jakub Nepustil, podnikatel, horolezec, Prachatice.

S Jakubem jsem s seznámil v roce 1997, když jsem vyhledával účastníky Expedice ANDY 97 do Peru a Bolivie. Osvědčil se nejen jako vynikající horolezec, organizátor a spolehlivý kamarád. Přijal jsem jeho nabídku vstoupit do Prachatického oddílu, který neměl v té době cvičitele I. třídy. Tuto kvalifikaci Jakub později získal. Naše přátelství se upevnilo zájezdy do Alp a lezením v našich pískovcových skalách.

Když jsem v roce 2003 připravoval expedici do nepálského Himálaje, jehož cílem byl jen jedenkrát Japonci dostoupený vrchol Gyajikang 7038 m, byl to právě Jakub, kterého jsem pozval k účasti jako svého zástupce. Znovu se osvědčil nejen v horách, ale i zajištěním propagace a některých sponzorů.

Velkou předností Jakuba je jeho přátelská a veselá povaha, které si nesmírně vážím a jsem mu za ní vděčný.

Vladimír Procházka, pedagog, nestor čs. horolezectví, Liberec Prochazka

Mé vzpomínky na Vláďu jsou spojeny s mým prvním cvičitelským kurzem v zimních Vysokých Tatrách v roce 1963. Blíže jsem jej poznal v roce 1965 jako účastník deseti členné výpravy čs. horolezců do Alp, kterou vedl.

Vladimír byl pedagog a moudrý tolerantní člověk. Byl to právě on, který rozhodující měrou ovlivnil mé chápání etických a morálních hodnot horolezectví. Kamarádství stavěl vždy na první místo. Vzpomínám na výše zmíněný kurz, kdy jedna skupina uvízla při sestupu z Prostředního hrotu na Dubkeho lávce. V hlubokém sněhu a tmě jim hrozilo nebezpečí lavin a mrazivá noc ve stěně. S Petrem Chvojkou jsme se rozhodli vystoupit k nim a obtížný úsek jsme zafixovali lany. Když jsme se vrátili, přistoupil k nám Vladimír a řekl “díky kluci“. Jeho hlas a přátelský pohled do očí si vybavuji dodnes.

V roce 1969 byl vedoucím himálajské expedice na Annapúrnu IV (7525 m), jejíhož vrcholu dosáhli Miloš Albrecht a Šerpa Ang Babu. Je autorem knihy „Na Annapúrnu“.

Timcak

JUDr. Albin Timčák, státní notář, horolezec, Košice

S panem Timčákem jsem se seznámil při svém prvním oddílovým zájezdu do Vysokých Tater v roce 1957. Svůj první tatranský výstup severní stěnou Ostrého štítu jsem uskutečnil se Zdeňkou Floriánovou.

Krátce po dosažení vrcholu se objevuji dvě postavy, starší asi padesátiletý s tmavým knírem a mladík. Starší k nám přistupuje, podává nám ruku, popřeje „Hore zdar, priatelia“, „já som Albin Timčák z Košic a toto je môj syn“. I my se představujme. „Nie ste vy horolezci, ktorí táboria u Horného Žabieho plesa?“ „Ano, to je naše skupina z Ústí nad Labem, potvrzujeme“. „Tak to sme susedia, my tam rovnako táboríme“, odpovídá.

Se zájmem si nás prohlíží a zajímá se, kudy chceme sestoupit. „No, myslíme, že hřebenem, kterým jsme vystoupili“.

„Pokiaľ máte záujem, môžete zostupovať s nami do Bielej lávky, je to krajší hrebeň“. Rádi si necháme poradit od zkušeného horolezce a začínáme sestupovat. Jsem překvapen, že nás pouští napřed. Tehdy jsem ještě nevěděl, že právě nejzkušenější uzavírá skupinu. Hřeben do Bielej lávky je klasifikace III.-IV, je popisován jako exponovaná hřebenovka,jedna z nejkrásnějších v Tatrách. Sestupujme na hřeben, který tvoří řadu ostrých hrotů, které je třeba zleva nebo vpravo obejít a současně slézat. Po obou stranách spadají skály strmě do údolí. Dvojice Slováků za námi sestupuje a starší sleduje naše počínání. Asi si nevedeme až tak špatně, mě napadá. Již jsem si zvykl na vzdušnou expozici a lezení mě stále více fascinuje. Od Bielej lávky sestupujeme s novými přáteli do Javorové doliny. S panem doktorem jsme si psali a vyměnili fotografie.

V roce 1963 doktor Timčák tragicky zahynul ve Vysokých Tatrách ve vichřici. Mně zůstaly jen dopisy, fotky a vzpomínky na skvělého člověka a horolezce.

Karel Vávra, fotograf, horolezec, bavič, Ústí nad Labem

Zásluhu na mém rozhodnutí stát se horolezcem měl jistě pan Karel Vávra, podnikový fotograf závodu Metra Ústí nad Labem, kde jsem byl také zaměstnán. Byl předsedou horolezeckého oddílu Spartak Metra a vedl též fotokroužek, jehož jsem byl členem.

Často jsme se stýkali a bavili o fotografování. Byl mimořádně výřečný a vtipný vypravěč horolezeckých historek, kterými nejen bavil a dovedl vzbudit zájem o horolezectví. Jeho osobitý šarm a častá komunikace v kancelářích a dílnách fabriky s něžným pohlavím, vedla k tomu, že o děvčata v oddíle nebyla nouze. Dnes již zavedený pojem „bavič“ zcela odpovídal jeho mentalitě a talentu.

Karel, který byl o 20 let starší mi velkoryse nabídl tykání. Můj zájem o horolezectví získal trpělivým a častým  ironickým hecováním „Tak co, ty sportovče, kdy si námi půjdeš zalézt“?

 

V té době (1953) jsem se ještě věnoval boxu a tak jsem na jeho návrhy zprvu nepřistoupil. Lezení mě ale lákalo a tak jsem nakonec souhlasil. Nemám ale žádné vybavení ani lano. „Vezmi si kecky a nějaké staré kalhoty nebo tepláky“. Na jaře roku 1954 se v sobotu jelo autobusem do Tiských skal a Ostrova lézt.  On ani já jsme tehdy netušili, že našim pískovcovým skalám  a velehorám zůstanu věrný do dnešních dnů , stejně tak i fotografování. Děkuji Ti kamaráde Karle!

Budin

Jaroslav Budín, skromný a excelentní horolezec, Ústí nad Labem

S Jardou mě pojí vzpomínky na začátky mého lezení v našich pískovcových skalách na jaře roku 1954. S lezením začal jen o rok dříve než já, byl ale již a vynikajícím lezcem s řadou prvovýstupů. Jako nováčka mě uvedl do tajů pískovcového lezení. Mé schopnosti si ověřil výstupem údolní spárou klas. VI. na Orla v Ostrově a starou cestou, VI. na Janusovu hlavu. Jarda byl zastáncem čistého lezení a dodržování pravidel pískovcového lezení. Lezl obtížné cesty, zejména pak spáry naboso. Spolu jsme také tábořili  ve Vysokých Tatrách v roce 1957, kde jsme ve dvou družstvech vylezli krásné jižní stěny Ostrého štítu a Široké věže, na které rád vzpomínám.

K významným úspěchům Jardy  patří zimní prvovýstup Lapiňského komínem na Galerii Ganku ve Vysokých Tatrách. Jako člen reprezentačního družstva uskutečnil 1. čs. výstup nejvyšší stěnou východních Alp Watzmann Salzburskou cestou V. Na Kavkaze v roce 1962 uskutečnil prvovýstup na Belaja Kaja a Čotču, klas. 5b.

Účastník expedic Na Špicberky a do tureckého Kačkaru. I když se naše horolezecké cesty rozešly, naše přátelství stále trvá, jsem tomu rád.

Jan Kolínko, výborný pískař, pohodář - veselá kopa, Nový Zéland

Stejně jako Jarda Budín patří Honza Kolínko do stejné generace, kterou jsem   mých horolezeckých začátcích poznal. Honza lezl v tomto období převážně s Jardou a naše parta jezdila tehdy již na motorkách do oblíbených skalních oblastí v Labském údolí do Dolního Žlebu a Hřenska. Přítomnost Honzy Kolínka zaručovala, že o legraci bylo postaráno, ať již koulením melounů koupených po silnici, nebo v bivaku v Pravčickém dolu, když na naše bránice až do noci útočil svými historkami.

Se zájezdem ČHS odjel do Alp, ale již se nevrátil. Nový život  po strastiplném putování po utečeneckých táborech SRN a Rakouska začal na Novém Zélandu v hlavním městě Wellingtonu. Za ním se vypravili Mirek Rada s manželkou Věrou a později v roce 2000 i já s manželkou Svatou. Cestováním a vzpomínáním byla naplněna druhá část našeho pobytu po Jižním ostrově. Znovu jsme se setkali při jeho návštěvě Čech, kdy jsme si vylezli pár hezkých cest a navštívili místa, které miloval. Tak hodně zdraví a štěstí Honzo do dalších let.

FrantisekGrunt

František Grunt, funkcionář, horolezec, Ústí nad Labem

S Frantíkem Gruntem jsem se seznámil v roce 1962, o rok později jsme spolu začali lézt. Velmi dobře jsme se lezecky doplňovali, když Frantíkovi lépe vyhovovalo stěnové lezení na tření, které mi moc nešlo, a on mi naopak rád přenechal silové lezení spár a převisů.

Když jsme byli vybráni do desetičlenné skupiny do Alp v roce 1965, začali jsme intenzivně trénovat v domácích skalách a v zimních Vysokých Tatrách. Těžké výstupy v Alpách (Watzmann, Großglockner a Kaisergebirge) nám otevřely cestu na Kavkaz. V roce 1967 se nám podařil výstup na Čatyn-Tau a SZ stěnou Piku Ščurovského. V roce 1968 jsme spolu na Kavkaze vylezli řadu krásných vrcholů: SZ pilíř na Dalar, Centrální Dolomit a prvovýstup na Kirpič.

Po přestěhování Frantíka do Liberce došlo k útlumu našich lezeckých aktivit. Vídali jsme se každý měsíc na schůzích předsednictva Severočeské horolezeckého svazu. Jeho předčasné úmrtí se mě velice dotklo a tak na naše společně prožitá dobrodružství v horách mohu vzpomínat jen sám.

JaromirRada

Jaromír Rada, vytrvalý horolezec na dlouhé trati, Ústí nad Labem

K našemu prvnímu setkání došlo  v roce 1958, když dvanáct horolezců různých oddílů založilo horolezecký oddíl Spartak Ústí nad Labem. Jeho prvním a později dlouholetým předsedou byl právě Mirek. K nejvýkonnějším lezcům tohoto období patří Mirek, Tomáš Hála a senior MUDr. Zdeněk Šeitr. Mimo těžkých výstupů ve Vysokých Tatrách se účastnil v roce 1958 výpravy na Kavkaz. Tomáš Hála a Zdeněk Šeitr vystoupili na vrchol Džantugan 3991 m. Mirek v roce 1961 uskutečnil přechod kavkazského masivu Bombaj - Ulgen 4040m.

K našim významnějším společným výstupům patří Cagašikova cesta na Žlutou stěnu v zimě 1963, v roce 1969 výstup Comiciho cestou na Cima Grande di Lavaredo a řada dalších pěkných výstupů v Dolomitech i v horách Pamíru.

V roce 1987 došlo k rozdílnému náhledu na další vývoj oddílu, který jsem chtěl směřovat k výkonnostnímu lezení ve vyšších světových horách (Kavkaz, Ťan-šan atd.). Proto jsem s dalšími 8 členy opustil oddíl Spartak Ústi nad Labem a založil nový.  Bez ohledu na tuto událost jsem si Mirka vážil pro jeho přínos oddílu, cvičitelské práci i jako spolehlivého  partnera v horách. Projevil velkou vůli, když  se i přes vážné úrazy dokázal k horolezectví znovu vrátit. K usmíření nás dovedla spolupráce na Horolezecké publikaci Ó horo. Mirek podlehl vážnému onemocnění krátce po jejím vydání.

TomasHala

Tomáš Hála, nekonfliktní kamarád, Ústí nad Labem

Také Tomáše jsem poznal v době mých horolezeckých začátků. Vzpomínám na společné cesty do naších oblíbených  pískovcových skal, lezení v Rájci za dozoru pohraničníků. Táboření u Žabího plesa Javorového v roce 1957. Zimní zájezd na Brnčálovu chatu v roce 1960 a zimní prvovýstup na Kežmarskou kopu v roce 1964. Řadu let pařil mezi nejvýkonnější horolezce oddílu. Vykonal těžké výstupy ve Vysokých Tatrách a Alpách, byl rovněž spolehlivým cvičitelem horolezectví a tři roky předsedou HO Spartaku Ústí.

Myslím, že každý musel mít Tomáše rád  pro jeho skromnou a nekonfliktní povahu. V posledních letech se věnoval numismatice a vždy jsem jej potěšil, když jsem mu z cest některé mince přivezl. Podlehl po banální operaci kýly.

 

 

 

Chvojka

Ing. Petr Chvojka, fotograf, milovník přírody, Chomutov

Petra jsem poznal na srazu horolezců na Bořeni. Dvoudenní akci pořádali horolezci z Mostu a setkávali se tam horolezci Teplické a Ústecké oblasti. Lezecká  oblast bohatá na krásné a těžké výstupy ožila zvukem zatloukaných skob a ve stěnách se to hemžilo horolezci. Když jsme se utrmáceni vrátili, hořely na tábořišti již ohně a každý si mohl opéct i špekáčky, které sponzoroval pořádající oddíl. V dalších letech jsem se setkávali na cvičitelských kurzech ve Vysokých Tatrách, Krkonoších atd. V roce 1976 jsme spolu odjeli na Pamír, cílem byl vrchol Pik Lenina 7134 m. Úraz při přeskoku horského potoka byl konec nadějím. Na Pamír jsme znovu odjeli v 1978, kde jsme spolu vystoupili na vrchol Razdělnaja 6148 m. Krátce poté se při sestupu zřítil a zahynul náš kamarád Franta Chlumský. Toho jsme s Petrem a dalšími kamarády snesli k úpatí hory. Oblíbenou oblastí Petra jsou Krušné hory, které miluje a zná jako málokdo. Navštěvuje je v každé roční době a dokumentuje kresbou i fotograficky. Vztahem k přírodě i horám jsme si s Petrem velice blízcí. Myslím, že mohu k svým přátelům řadit i jeho milou manželku Lenku.

 

Svitek

Ing. Vladimír Svítek, geodet, pohodový partner, Česká Lípa

Naše přátelství trvá více jak 30let. Vídali jsme se na schůzích předsednictva Severočeského horolezeckého svazu, kde byl předsedou komise mládeže. Byl organizátorem mnoha zdařilých krajských akcí, které přispěly k popularitě a rozvoji horolezectví mládeže. Více jsme se poznali na Expedici Asia 84 do pohoří Ťan- Šan, jejíž iniciátorem byl Standa Raška z České Lípy. V roce 1995 se zúčastnil výpravy do Nepálu, do oblasti Khumbu na Island Peak (Imja Tse), 6 189 m, kterou jsem zorganizoval. V roce 1997 na jaře znovu do Himálaje, do oblasti Rollwaling na Parchamo Peak 6273m. Vláďa se osvědčil, jako spolehlivý a pohodový kamarád a spolulezec. To byl také důvod, že jsem jej pozval k účasti na Expedici Andy 97 jako svého zástupce a kameramana. Spolu jsme vystoupili na vrchol Huayana Potosi (Aca Taca), 6088m v bolivijských Andách. O této expedici natočil Vláďa pěkné video, které zachycuje celý průběh naší úspěšné expedice. Také expedice na himalájský vrchol Gyajikang 7038 m, kterou jsem připravil v roce 2003, se Vláďa zúčastnil. Stal se tak mým nejčastějším společníkem při cestách za vrcholy do nejvyšších hor světa. Tak i do dalších let Ti Vláďo přeji  „Horám zdar “.

 

StandaRaska

Stanislav Raška, „objevitel země pod Kavkazem“, Česká Lípa

Zorganizoval řadu horolezeckých výprav na Kavkaz do půvabné horolezecky málo známé oblasti Svanetie. Předchozí výpravy organizované ČSTV směřovaly do severních oblastí pohoří Kavkazu, (Baksan, Bezengi, Elbrus). Díky kontaktům, které navázal Standa s Džumberem Kachianim a Givim Džaparidzem, vycestovalo v letech 1983-1986 do těchto krásných hor několik desítek severočeských horolezců. Ti pak mohli uskutečnit výstupy na Ušbu, jižní stěny Šchar, na Tetnuld Gestolu a další vrcholy. Výpravy Tetnuld v roce 1986 jsem se zúčastnil jako technický vedoucí a nezbylo než konstatovat, že Standa svou roli organizátora zvládal mistrně. Všechny administrativní či jiné překážky jsme překonávali různými dárky, českou bižuterií nebo sadou odlivek sektu s emblémem výpravy, atd. Náš pobyt u zmíněných „bossů“ jsme hradili dovozem v zemi nedostupného zboží dle dlouhého seznamu. Na tomto nechyběly  botasky různých velikostí či velký křišťálovým lustr. Naše přátelství se Standou započalo Expedicí Asia 84 do pohoří Ťan-Šanu. Tam jsme spolu s MUDr. Ivem Blšťákem vykonali 1. čs. výstupy na vrchol Teke -Tor a nejvyšší vrchol oblasti Pik Semjona Ťanšanského 4 875m. Naše společné zážitky jsou stále živé a s díky proto na Standu také vzpomínám.

SilhanPelikan

Stanislav Šilhán a MUDR. Jiří Pelikán, skvělí horolezci, krutý osud

S Jirkou a Standou jsem se seznámil v roce 1986 při výpravě na Kavkaz. Oba byli výborní horolezci. Standa byl řadu let členem českého reprezentačního družstva a účastník řady úspěšných expedic do Himálaje. Konzultovali se mnou svůj zamýšlený prvovýstup jižní stěnou Šchary a pečlivě se připravovali. Spolu s dalšími dvěma lezci jej uskutečnili a nazvali jej „Českou cestou“. Byli skromní a v průběhu výpravy vykonali nejtěžší výstupy a nijak se nepovyšovali nad ostatními. Netušil jsem, že jejich život skončí tak předčasně, netušili to ani oni, ale tak krutý je někdy osud. Jirka zahynul tragicky v horách a Standa v roce 2010 podlehl zákeřné nemoci.

Kropacek

Ing. Zdeněk Kropáček, všestranný horolezec a kutil, Děčín

Se Zdeňkem se známe z našich pískovcových skal. Jeho oblíbenými oblastmi byly Labské údolí, Hřensko a Jetřichovicko. Je autorem mnoha krásných prvovýstupů. Spolu jsme absolvovali kurz instruktorů horolezectví I.třídy. Závěrečné dva týdny praxe se konaly v zimě roku 1981 na Slezském domu ve Vysokých Tatrách. Vykonali jsme spolu několik krásných výstupů na Gerlachovský a Velický štít a Čertovu věž, kde nás zastihla prudká bouřka. První neděli byla možnost relaxovat ve Starém Smokovci v sauně, kam účastníci odešli. Chtěl jsem čas využít k fotografování a Zdeněk se nabídl, že půjde se mnou. Když jsme vystoupili na Polský hřeben, navrhl Zdeněk, že  bychom mohli vystoupit na Východní Vysokou a přejít do sousední Velké Studené doliny. Stalo se. Počasí bylo úžasné a tak jsme přešli sedlo do Malé Studené doliny, z té jsme vystoupili na Beraní rohy 2526 m a sestoupili do doliny Zeleného plesa. Již za soumraku jsme došli do Tatranské Lomnice a električkou odjeli do Starého Smokovce. Bylo 21 hodin, když jsme dorazili na Slezský dům,12 hodin od našeho odchodu. Náš zimní přechod poloviny délky hřebene Vysokých Tater patří k mým nejhezčím zážitkům. Díky, Zdeňku, přejí hodně zdraví a elánu!

CermanKopal

Karel Cerman a Oldřich Kopal, horolezecké legendy, Liberecko

Léta jsem sledoval jejich sportovní úspěchy, ale až mnohem později jsem měl možnost je poznat osobně. Patřili k liberecké partě úspěšných horolezců, kde je třeba uvést ještě Radana Kuchaře, Jiřího Maška a Jiřího Šimona. Zatím co Jirku Maška a Jirku Šimona jsem poznal jako absolvent cvičitelských kurzů II.třídy, Karla Cermana Oldu Kopala jsem poznal jako cvičitele při závěrečné praxi v kurzu instruktorů I.třídy v roce 1981 ve Vysokých Tatrách. V následujících letech jsme spolu s Karlem a Oldou jako cvičitelé působili ve Vysokých Tatrách. Byl jsem překvapen jejich vytříbenou technikou lezení, které se často nemohli vyrovnat o desítky let mladší absolventi kurzů. A když se nelezlo, tak s nimi bylo veselo a také pohoda. Jsem jim vděčný za přátelství i společné chvíle prožité v horách.

Orolin

Michal Orolín, horolezecká hvězda první velikosti, Vysoké Tatry

S Míšou Orolínem jsem se seznámil v roce 1967, kdy jsme byli účastníci výpravy na Kavkaz. Byl to jeho první zahraniční zájezd a hořel nedočkavostí být už v horách. Po příjezdu do horolezecké základny Šchelda jsme se však museli podrobit místním požadavkům, zdravotním testům a aklimatizaci. Ta se uskutečnila výstupem na vrchol Čatyn–Tau, 4 363m. V období špatného počasí jsme spolu lezli na skalních stěnách a po zlepšení jsem jej přesvědčil zkusit SZ stěnu Piku Ščurovského. Do stěny nastoupili ve dvojicích: Joska Kývala – Michal Orolín, Franta Grunt – já, Ján Gallo – Honza Holec. S jedním bivakem se nám podařilo vylézt  2000m vysokou stěnu. V krátké době se Míša vypracoval mezi nejlepší čs. horolezce. Svou výkonnost potvrdil v roce 1971, když spolu s Ivanem Fialou vystoupil na 8125 m vysoký Nanga Parbat. V dalších letech byl účastníkem dvou expedic na 8481m vysoký  Makalu. Ve své publikaci „Strmé cesty k Himálajím“ se Míša projevil jako citlivý  vypravěč, který staví přátelství v horách na nejvyšší stupeň hodnot. S Míšou jsme se občas potkávali ve Vysokých Tatrách, vždy mě srdečně objal a vzpomínali jsme na naše společné zážitky před lety na Kavkaze.

AngTemba

Ang Temba Šerpa, přítel a dlouholetý partner, Nepál, Káthmandú

Svou první cestu do Nepálu jsem podnikl v roce 1994 se svou manželkou Svatou. Z Jiri jsme došli přes několik průsmyků do údolí Khumbu. V obci  Choplung jsme se ubytovali  v Pumori Lodge. Tu obývala mladá Šerpka s dvěma dětmi a stařenou. Asi roční chlapec měl horečku a neustále plakal. Když nám žena připravovala opečené nudle nad otevřeným ohněm, nosila stále malého na zádech. Prý to již trvá týden a léky, nějaký sirup získaný od Francouzů, nepomáhal. Nabídl jsem jí, že zkusím dát chlapci lék acylpyrin. Rozmačkal jsem čtvrtinu tabletky ve lžičce čaje a s její pomocí jsme jej chlapci dali spolknout. Asi po půlhodině se chlapeček uklidnil a usnul. Pro vyčerpanou ženu to byla obrovská úleva. Dali jsme ženě pár tabletek acylpyrinu a zanechali jsme u ní nadbytečné věci  s tím, že se po návratu znovu zastavíme. Došli jsme do Everest Base Campu a vystoupili na dva pětitisícové vrcholy. Když jsme se vrátili byl chlapec zdráv a žena nesmírně šťastná, nevěděla jak se nám zavděčit. Máme prý v Káthmandú navštívit jejího manžela, který je spolumajitelem cestovní kanceláře. Ang Tembu Šerpu jsme navštívili a poznali spolehlivého člověka a partnera pro naše aktivity, tedy založení CK World Trek, v roce 1994. V dalších letech se nám podařilo uskutečnit řadu úspěšných poznávacích zájezdů a expedic do Himálaje. Ang Temba byl dvakráte naším hostem, naše přátelství a kontakt s ním a jeho rodinou trvá i nadále po ukončení činnosti cestovní kanceláře v roce 2008.

Jiří Kozel, svérázný, výborný horolezec a kamarád, Most

S Jirkou se znám již od šedesátých let. Potkávali jsme se často při lezení na Bořeni a táborech horolezců, které pořádali mostečtí horolezci. V roce 1972 jsme byli oba účastníky výpravy ČSTV do Švýcarských Alp, kde jsme spolu ve čtyřech vylezli na Matterhorn. V západní stěně jsme prožili studený bivak. Ráno byla skála pokryta glazurou vodního ledu a výstup byl velmi obtížný. V poledne jsme dosáhli vrcholu a sestoupili do Zermattu. Výron kotníku mi znemožnil další výstupy. Jirka poté vylezl se Zdeňkem Paškem ještě severní stěnu Matterhornu. V dalších letech byl Jirka účastníkem řady výprav a expedic do Himálaje, které jsem organizoval. Vystoupil mimo jiné na Island Peak 6189 m a Parchamo Peak 6273 m. Byl rovněž účastníkem expedice Gyajikang 7038 m v roce 2003. Spolu jsme poté procestovali indický Rajastan, kde jsme na velbloudech cestovali pouští Thar. V roce 2005 jsme navštívili národní parky Argentiny a Chile. Jirka je kliďas s velkým smyslem pro humor, dokáže však občas i vybuchnout jako sopka.

Svata

Ing. Svatava Plechačová, spolehlivá partnerka v životě i  horách

Její nadšení pro přírodu, skály a hory bylo podnětem našeho setkání i sblížení. V průběhu krátké doby si osvojila techniku lezení ve skále, kde zvládla těžké cesty. Po zimních výstupech ve Vysokých Tatrách, následovaly logicky Alpy a Kavkaz. Výběr túr: Matterhorn, Watzmann - Salzburská cesta, Wildspitze, Piz Badile, Mt.Blanc, Šchara, Pik Ščurovského, Tetnuld a další. Po založení CK World trek působila 13 let jako tlumočnice (angličtiny a španělštiny) při výpravách a expedicích do Himálaje, jihoamerických And (Peru, Bolivie, Ekvádoru, Argentiny a Chile) a také v afrických pohořích. Vystoupila na několik vrcholů vyšších než 5 500 metrů a dosáhla dvakrát výšky 6 000 m.ale pro onemocnění musela výstup přerušit. Náš nový domov (dům, který jsme postavili v roce 2007 v obci Tisá) nám umožňuje se naším sportovním aktivitám věnovat (lezení, běžky a kolo) a dovršit v nejbližší době počet 2000 společných výstupů, což je třetina, kterou jsem za 66 let své aktivní činnosti vykonal. Společné zájmy, cestování, sport, láska a úcta k lidem a přírodě jsou naším nejsilnějším poutem, stejně tak radost z 11 vnoučat a 1 pravnuka.

Dr. Peter Rölke, spisovatel, horolezec, fotograf  a nakladatel, Drážďany

S Petrem jsem se  seznámil před dvanácti lety v Drážďanech. Angažuje se v oblasti ochrany přírody a zasloužil se významným způsobem na ochraně vzácných lokalit v Národním parku Saské Švýcarsko a chráněných oblastí Saska. Je vydavatelem několika fotografických publikací a desítek  horolezeckých a turistických průvodců, nádherných kalendářů  a časopisu Sächsische Schweiz Initiative. Vlastním řadu jeho publikací, horolezeckých a turistických průvodců, které mi při naších setkáních věnoval. Spolu jsme navštívili některá krásná místa v Českém Středohoří a CHKO Labské pískovce, které si oblíbil. Podpořil rovněž v Německu petici a finanční sbírku v prospěch Sdružení pro Přírodu, která vynesla 1055 DM. Polovinu této částky si však v roce 1999 neoprávněně přisvojil Marian Páleník, předseda OS Přátelé přírody!!!

 

Martin Lán, uvážlivý horolezec a spolehlivý kamarád, Ústí nad Labem

Když je horolezci 70 let, tak už těžko hledá partnera na lezení. Mimo mé mladší ženy jich většina již neleze, nebo jen shlíží s horolezeckého nebíčka. Asi před pěti lety jsem se seznámil s Martinem Lánem, o generaci mladším horolezcem a členem Horské služby z Ústí n. Labem. Občas si spolu jdeme vylézt některé pěkné cesty v našich pískovcích skalách, které Martin ještě nezná a já si je již netroufám vylézt jako první. Také jsem dal Martinovi některé tipy na krásné výstupy v Alpách (Piz Badile, věže Vajolet). Oba jsme se těšili z toho, když se mu výstupy podařily. Na rozdíl od mnoha horolezců své generace ctí pravidla lezení na pískovcových skalách. Vážím si jeho zodpovědného přístupu k horolezectví, kdy je bezpečnost výstupu hlavní prioritou.

 

 

Ing. arch. Rudolf Kellner, horolezec, cestovatel z Berchtesgadenu, Německo

Když jsem se v roce 1965 zúčastnil výpravy ČHS do Alp, byla naše 9členná skupina horolezců přijata zástupci německých horolezců v čele s mladým a sympatickým studentem architektury Rudim Kellnerem, který náš pobyt organizoval. Byli jsme po dvojicích pozváni k přenocování do rodin horolezců, což bylo přátelské gesto. Bylo nám nabídnuto bezplatné užívání chaty sekce německého Alpenvereinu ležící pod masivem hory Watzmann, kam jsme následující den vystoupili. Prostě, ale účelně vybavená chalupa s výhledem na sluncem ozářené hory u mě evokuje vzpomínku na láskyplné vyprávění Julia Kugyho v knize „Ze života horolezce“, kterou jsem kdysi četl. V průběhu pobytu se nám podařila řada krásných výstupů včetně proslulé východní stěny Watzmannu.

K dalšímu setkání došlo až v roce 1989, kdy jsem do Berchtesgadenu přijel se svou partnerkou Svatou vylézt východní stěnu Watzmannu. Rudi je výborným znalcem Alp a dovede o nich nadšeně hovořit. Je milovník vážné hudby a potěšili jsme jej pozváním na koncert Pražského jara.
S manželkou Hedi také zkusili lezení v našich pískovcových skalách. Kdykoliv se nacházíme v Alpách, nesmíme opomenout jej navštívit. To by nám neodpustil. Naše setkání jsou vždy velice přátelská a jsou rekapitulací vzpomínek několika desítek let.

 

Ing. Karel a Annemarie Podlogarovi, nadšení turisté a přátelé

S Karlem jsem se seznámil, když přijal zaměstnání v ZPA Ústí nad Labem, kde jsem již řadu let pracoval. Karel byl zaměstnán v oddělení vývoje elektronických regulátorů a byl vynikajícím odborníkem a specialistou v této oblasti. Pracovně jsme se sblížili v době, kdy jsme řešili projekt montážní linky elektronických regulátorů tepla TRS. V zaměstnání jsme spolu prožili špatné i dobré časy. Po sametové revoluci jsme byli jmenováni do funkcí náměstků ředitele, Karel jako technický, já jako výrobní a později jako náměstek pro kvalitu. Myslím, že jsme přispěli k úspěšnosti firmy ZPA Ekoreg v tomto období.

Karel a Annemarie jsou nadšení turisté a jejich aktivita je mimořádná. Bez ohledu na počasí se vydávají na náročné túry v oblastech Labských pískovců a národních parků na české, ale i německé straně. Každoročně natrénované km zúročují na náročných trasách v Alpách a Dolomitech. Péče Karla o chalupu a zahradu, již druhé studium univerzity druhého věku, pro které se Annemarie rozhodla, je ukázkou, jak smysluplně naložit s životem v důchodovém věku. Oba, jak se zdá, propadli fotografování. Tento koníček, zájem o přírodu, hory a cestování nás spojují. Je dobré mít přátele, kterým je možné popřát hodně zdraví a radosti do dalších let.

František Šmahel, kameraman – dokumentarista, kinotechnik, Ústí nad LabemSmahel

Zestručnit mnohostranné aktivity Františka je nemožné, a tak mě nezbývá, než je doplnit. Po získání tří státních zkoušek z kinotechniky se svému oboru věnoval s plným nasazením. Byl vedoucím kin v Trmicích a Předlicích, promítal v předpremiérovém kině Domu kultury v Ústí n.Labem, pracoval jako technik Divadla hudby. Byl také kameramanem ústecké zpravodajské redakce České televize a natočil řadu dokumentů. Od roku 1998 spolu s manželkou Libuší provozuje Biograf u Františka. Organizoval bezpočet putovních přehlídek  a festivalů  pro dospělé a děti. Zásluhou Františka a Libuše je i zprovoznění kin U Libušky, kina v Libouchci, Povrlech, Telnici a na Hoře Sv. Kateřiny. Kinosál Biografu u Františka, bar a přilehlé prostory slouží koncertním a divadelním vystoupením. Konají se zde dia- a videoprojekce (promítal jsem zde seriál „Země, lidé, hory“ z mých cest a expedic do čtyř kontinentů. Rovněž se zde konají vernisáže výstav kreseb, obrazů a fotografií. V roce 2004 jsem zde měl výstavu fotografií „Svět hor“. Obdivuji úsilí Libušky a Františka zprostředkovat občanům města hodnotné kulturní vyžití, je škoda, že se musí stále potýkat  finančními problémy. Do dalších let jim přeji hodně zdraví, vytrvalosti a také lepší časy.

Ostatní

Výše uvedený přehled mých přátel horolezců, není zdaleka úplný. Jsou to ti, kteří můj horolezecký život výrazně ovlivnili, nebo se kterými jsem řadu let lezl či vykonal náročné výstupy. Dále uvádím ještě další kamarády a kamarádky, na které rád vzpomínám. Za 37 let, kdy jsem byl cvičitelem a instruktorem, prošly kurzy stovky absolventů. Nepamatuji si všechna jména a tak je nemohu uvést, věřím ale, že i oni si ještě pamatují naše společné chvíle v horách. Všem za ně děkuji.

Světové velehory - JUDr. Oldřich Hejn, Pamír 1976. Ing. Petr Chvojka, Pamír 1976,1978. Jan Jursa, Pamír 1976. Ján Špakula, Pamír 1976. Lubor Zalabák, Pamír 1976 1986. Dr. Margita Štěrbová, Pamír 1976. Dr.Otokar Štěrba, Pamír 1976. Jaroslava Tallová, M. Melzochová, Pamír 1976. František Chlumský, Pamír 1978. Jaroslav Uher, Zdeněk Luňák, Jiří Klíma, Helmut Weigel, Jan Souček, všichni Pamír 1978. Josef Kývala, Kavkaz 1967, 1986. Ján Gallo, Kavkaz 1967. Jan Holec, Kavkaz 1967. Jaroslav Voldřich, Kavkaz 1967 a 1988. Eduard Kolínko, Kavkaz 1968. Jaroslav Němec, Kavkaz 1968. Zdeněk Veverka, Kavkaz 1968. Ing. Svatava Plechačová - Alpy, Kavkaz 1988 a 1989, Himálaje Island Peak a Parchamo Peak, Kilimandžáro a Mt. Kenya. Rudolf Stuchlík, Alpy 1972 a Kavkaz 1989. MUDr. Ivo Blšťák, Asia - Ťan-šan 1984 a 1986, Kavkaz 1986. Josef Zeitler, Kavkaz 1986. Zdeněk Pašek, Alpy 1972. MUDr. Miloš Turek, Dolomity 1969, Mt. Kenya a Kilimanjaro 2001. Expedice Andy 97: Ing.arch. Jakub Nepustil, Ing.Vladimír Svítek, Jiří Přibyl, Silva Kotek, Jan Krabec, Ing. František Šika, Ing. Jan Forman, Ivana Formanová, Eva Schejbalová, Ing. Svatava Plechačová. Expedice Andy-Cotopaxi 1999: Mieczyslav Urbaczka. Expedice Gyajikang 7038m: Jakub Nepustil, Vladimír Svítek, Pavel Doležal, Jiří Kozel, Luboš Horník, Karel Kuncl, Pavel Budný. Petr Průcha, Expedice Mera Peak 6461 m.

Labské pískovce a vysoké Tatry - Adolf Schichel, Rudolf Pihan, Zdenka Floriánová, František Kovářík, Leopold Kukačka, Ing. Josef Sýkora, Petr Baudiš, Jiří Skalský, Míluše Kukačková – Skořepová, Mudr. Zdeněk Šeitr, Heinrich Skopec, Dieter Smejkal, Jindřich Augsten, Jaroslav Bažant, Monika Svatoňová - Lanková, Jana Vančurová – Šmrhová, František Vančura, Eduard Kolínko, PhDr. František Ledvinka, Ing.Věra Radová – Třísková, František Buk, Jan Džurban, Josef Smejkal, Josef Pihrt a Marie Pihrtová, Milan Týce, Roman Týce, Josef Kaplan, Ladislav Kuba, Ing. Jan Souček, Vlasta Schichelová – Darmovzalová, Ivan Horčík, Ing.František Hladík, MUDr. Ivo Blšťák, Bronislava Leníčková – Straková, Ing. Jan Leníček, Petr Pavlišta, Zdeněk Veverka, Ing. Petr Nedvědický, František Boček, Ing.Jiří Šimeček, Leoš Kukačka, Jaroslav Alinče, Arnošt Černý, Věra Zajacová – Koťová, Vladimír Slouka, Milan Gros, Dana Čermáková, Rudolf Stuchlík, Jiří Kozel, Vlastimil Matěcha, Ing. Miloš Helcl, Ivan Urban jun., Milan Charouz, Ing. Lubomír David, Jarmila Čápová, Vladimír Těšitel, MUDr. Ivan Rottman, Jaroslav Voldřich, Helmut Weigel, Zdeněk Hokr, Miroslav Vochomůrka, Zdeněk Lukeš, Vlastimil Matěcha, Gerhard Tschunko, Ing. Svatava Plechačová - Jirsáková, MUDr. Ter Akopov, Ing. Miloš Matras.

 

Setkání přátel a horolezců - fotografie

2000 Ostrov - Setkání účastníků Pamír 78

2003 45. výročí HO Spartak
zleva P. Baudiš, H. Kolínko, J. Rada, K. Plechač

2003 Setkání kamarádů horolezců s emigranty

2004 Oslava mých 70 let, Karel a Svata

2004 Oslava mých 70 let.
Tomáš Hála, Mirek Rada a Svata.
Oba kamarádi již zemřeli

2004 Oslava mých narozenin
zleva V. Svítek, S.Raška, J. Přibyl s přítelkyní

2004 Oslava s gratulanty, Nepustilová, Nepustil

2005 Ostrov - Setkání účastníků Pamír 78

2007 Každoroční setkání se spolužáky OŠ.
Zleva Áda, Karel, Ruda a Vilda (+2010)

2007 Setkání horolezeckých seniorů u Radů

2010 S německými horolezci

2011 Tisá - Setkání legend

2008 Spartak HO - 50. výročí oddílu